Jak pěstovat v zahradních jezírkách rostliny

Zahradní jezírko je rájem pro milovníky a sběratele rostlin. Rostlinám se nejlépe daří v jezírkách bez výrazného proudění vody a bez nadměrné filtrace. V takovém jezírku nemůžeme počítat s ideálně čistou vodou, můžeme v něm však úspěšně chovat některé druhy ryb. Tento typ jezírka má také nejmenší finanční nároky na pořízení i údržbu a svým vzhledem a vlastnostmi se nejvíce blíží přírodě.

Při výběru jednotlivých druhů se vychází především z hloubky vody, do které můžeme rostliny sázet. V různé literatuře se můžeme sekat s rozmanitým dělením rostlin podle hloubky vody. Pokud chceme pěstovat co nejširší sortiment rostlin, doporučujeme v jezírku vytvořit následující zóny:

• zóna vodních rostlin – pro hlubokou vodu (převážně pro lekníny): hloubka vody se nejčastěji pohybuje okolo 1,2- 1,5 m, u velkých jezírek může dosahovat i přes dva metry
• zóna vodních rostlin – pro mělkou vodu: hloubka vody se pohybuje zhruba od 5 do 60 cm, v rámci této zóny doporučujeme vytvořit souvislé plochy s hloubkou max.kolem 10 cm i plochy s hlubší vodou
• zóna bahenních a pobřežních rostlin (plocha podložená fólií nebo jen zvlhčovaná trvalým vzlínáním vody z jezírka): jedná se o plochu bez volné hladiny, ale po celé vegetační období dostatečně vlhkou. Chceme-li pěstovat náročnější druhy z okruhu některých kosatců a primulí, měla by tato plocha mít možnost přímé regulace vlhkosti v závislosti na ročním období

Jmenované zóny jsou určeny pro rostliny, zakořeněné na dně jezírka. Existuje však i nevelký počet druhů okrasných rostlin, které vůbec nekoření, vznášejí se ve vodě nebo plavou na hladině a živiny si odebírají pouze přímo z vody. Tyto rostliny lze pěstovat prakticky kdekoli, obvykle je však zapotřebí dbát, aby měly k svému vývoji dostatečný prostor, protože bývají poměrně vzrůstné, rychle se množí, některé patří i mezi vyslovené plevele, schopné v krátké době jezírko úplně zarůst (např. známý vodní hyacint, azolla, okřehky apod.). Většina z těchto rostlin patří k tzv. plovoucím (jejich listy a květy plavou na hladině), v hlubších vodách lze pěstovat i tzv. ponořené rostliny, mezi nimiž rovněž existují druhy, které zpravidla nekoření, ale vznášejí se pod hladinou (růžkatec ponořený).

Většina druhů okrasných rostlin dobře roste jen v omezeném rozmezí hloubky vody a nesvědčí jim ani větší kolísání hladiny během vegetačního období. Existují ale i rostliny, které vykazují obrovskou plasticitu co do hloubky vody. K takovým rostlinám patří z atraktivních druhů např. kosatec žlutý (Iris pseudacorus), žabník jitrocelový (Alisma plantago-aquatica) nebo kyprej vrbice (Lythrum salicaria), které snášejí jak pouze vlhkou půdu, tak i poměrně hlubokou vodu. I pro ně však platí, že výška hladiny musí být v celém vegetačním období pokud možno stálá, jinak utrpí přinejmenším jejich vzhled. Pro pěstování rostlin se tudíž vůbec nehodí jezírka, která jsou určena jako záchytné nádrže pro dešťovou vodu nebo jezírka, ze kterých se odebírá větší množství vody na zálivku zahrady. Pokud tedy z jakýchkoli důvodů nemůžeme zabránit častému kolísání hloubky vody v jezírku a nechceme se obejít bez rostlin, je vhodné vybírat pouze z druhů nekořenících.

Samostatnou kapitolou jsou substráty pro pěstování rostlin a způsob výsadby. Univerzální rada patrně neexistuje, každý pěstitel má svůj „zaručený“ recept. Pokud vycházíme z vlastní zkušenosti, jednoznačně doporučujeme sázet rostliny do volné půdy jak v pobřežních, tak i v mělkovodních zónách, nikoli do nejrozmanitějších košíků, jutových kapes apod. Výsadba ve volné půdě se časem přirozeně spojí a vypadá mnohem lépe než jednotlivé trsy v samostatných nádobách, rostlinám se navíc mnohem víc daří, ochotněji kvetou a jsou celkově vitálnější a zdravější. Substráty v mělkovodní zóně by neměly být příliš živné. Pro většinu rostlin se nám osvědčila směs kačírku s pískem nebo písčitou zeminou. V pobřežní zóně sázíme do běžné zahradnické zeminy, pokud možno bez příměsi nerozložených organických látek a bez rašeliny. Ideální je nezaplevelená ornice nebo starý, plně mineralizovaný zahradní kompost. Pro druhy, vyžadující specifické podmínky (např. rostliny původem z rašelinných půd) je lépe vytvořit úplně samostatné jezírko. Vhodné podmínky pro růst takových rostlin totiž nevytváří jen substrát, nýbrž celé vodní prostředí. Úspěšné napodobení rašeliništního společenstva je však záležitostí velmi náročnou a dlouhodobé udržení některých druhů se nemusí zdařit ani zkušenému pěstiteli.

Do volné půdy zpravidla nelze sázet lekníny. Pro ně doporučujeme plastové nádoby s plnými stěnami (nikoli perforované koše) a kvalitní, těžší zeminu. Někteří pěstitelé doporučují do zeminy pro lekníny přidávat hnůj či jiná organická hnojiva. Z těchto materiálů se však do vody nekontrolovaně uvolňují organické látky, zhoršující kvalitu vody. K přihnojování leknínů se tudíž lépe hodí speciální granulovaná hnojiva, z nichž se živiny uvolňují pozvolna tak, aby je leknín dokázal spotřebovat a zátěž vody se omezila.

A na závěr jedno upozornění: Mnoho druhů, používaných v zahradních jezírkách, se vyskytuje u nás ve volné přírodě. Dosti často se však jedná o druhy chráněné, případně rostoucí v chráněných územích a jejich sběr je přísně zakázán. Ale ani u ostatních druhů přenos z přírody nedoporučujeme. Kromě okrasných a vyhledávaných druhů existuje i dost vodních a bahenních rostlin, které nemají zahradnické uplatnění, zato jsou velmi vitální, až agresivní. Společně s žádaným druhem si tak lze velmi snadno do jezírka zavléci semena nebo oddenky úmorných plevelů.